Záhadných místních a pomístních názvů jsou v Praze desítky. My jsme vybrali ty, přes které možná často jezdíte tramvají nebo autobusem a po cestě si lámete hlavu, jak takový zvláštní název vznikl. Na následujících řádcích nabízíme vysvětlení. Příště tak už můžete na zastávky přicestovat poučeni.
Hostinec jako orientační bod
V našich končinách asi nikoho nepřekvapí, že mnohé pomístní názvy vznikaly podle jmen starobylých hostinců. Logicky se tomu tak stalo především v místech, která zůstávala dlouho nezastavěná a hostinec, případně usedlost či statek byly jedinou budovou a orientačním bodem široko daleko. A tak vznikly třeba tyto názvy pražských lokalit a dnes i zastávek MHD.
Zelená liška je název sídliště a také zastávky autobusu 134 mezi stanicemi metra Pankrác a Budějovická. Název je odvozen od jména původního zájezdního hostince z poloviny 18. století, v němž se občerstvovali cestující na trase mezi Prahou, Benešovem, Táborem a Českými Budějovicemi. Hostinec byl označen dřevěným vývěsním štítem s malbou zelené lišky, který visel nad vraty a později se přesunul dovnitř. Dům s hostincem zanikl ve 20. létech, kdy ho pohltil komplex Janečkovy zbrojovky, pozdější továrny na motocykly JAWA. Restaurace, nesoucí jméno zelené lišky, ale z lokality nezmizela a dodnes sídlí v domě, který byl postaven v 50. letech.
Drinopol je zastávka tramvají 22 a 25 na Břevnově a také český název dnes tureckého města Edirne, dříve římské Hadrianopolis. Na lokalitu i zastávku se název přenesl ze jména domu s hostincem, pojmenovaného na počest dobytí města Edirne Bulhary v první balkánské válce roku 1913. Právě v této době vznikala zástavba Břevnova a majitelé domů chtěli názvy vzdát hold slovanským národům, bojujícím proti nadvládě mocné říše. Mimochodem, stojí zde i dům Skadar, pojmenovaný podle v té době rovněž dobyté turecké pevnosti (dnes albánského města).
Bílý beránek je zastávka autobusu 225, 304 a 380 ve Stodůlkách. A také název původního hostince, který zde v letech 1738–1740 „na zeleném drnu“ založil ruzyňský rychtář Vavřinec Kubr. Název získal hostinec podle velmi rozšířeného chovu ovcí. Na Stodůlkách byly tehdy rozsáhlé polnosti a zemědělský ráz lokality dala jméno i samotné dnešní čtvrti. Budova bývalého hostince U Bílého beránka byla zbořena až v roce 1985 a na jejím místě najdeme kancelářskou budovu na adrese Jeremiášova 1110.
Slova, která semlela urbanizace
Mnohé pražské pomístní názvy (a tedy i názvy zastávek v jejich okolí) byly odvozeny z dávno zapomenutých činností, případně z charakteristiky místa, která se časem urbanistickým zásahem zcela změnila a i původně frekventovaná činnost ztratila na významu, nebo se přesunula do jiných lokalit. Vznikly tak třeba tyto názvy…
Vypich je lokalita na Bílé Hoře a stejnojmenná zastávka tří linek tramvají a čtyř autobusů. Název se objevoval na plánech už od poloviny 18. století a byl synonymem pro odlehlé místo, kde stojí „vypíchnutých“ několik domů (v té době včetně stejnojmenné usedlosti Na Wipichu).
Výtoň je lokalita a zastávka celkem sedmi tramvajových linek pod Vyšehradem. Původ názvu pochází ze slovesa „vytínat“ a samotné slovo výtoň bylo pojmenování pro clo, vybírané formou vytnutím jedné dvanáctiny dřeva, přeplavovaného v podobě voru po Vltavě. Toto clo se vybíralo právě na dnešní Výtoni.
U průhonu je ulice a zastávka čtyř linek tramvají v dolních Holešovicích. Na místě dnešní ulice bychom před vystavěním čtvrti našli dřevěným ohradníkem oplocenou cestu pro vyhánění (prohánění) dobytka na pastvu. Průhonu se někdy říkalo také draha, což znamená, že třeba zbraslavská ulice Na Drahách má stejnou historii.
Maniny jsou dalším holešovickým místem se zajímavým názvem. Dnes zde staví dvě linky tramvají a autobus, ale v dřívějších dobách byla „manina“ označením pro neschůdné místo, patrně z důvodu podmáčení. Další možností je pak odvození od slovesa „maně“ (nahodile), charakterizujícího způsob toku řeky a proměny jejích ramen v tehdy písečném podloží.
Kuriózní názvy ovlivnily války i trendy
Praha byla odvěkou křižovatkou kultur. Místem válečných střetů, sídlem šlechty a bohatých měšťanů a s nimi spojeného přejímání trendů ze zahraničí. Ale také městem, které díky průmyslovému rozvoji rychle rostlo a překotně vznikající ulice bylo potřeba rychle pojmenovat. Všechny tyto vlivy se podepsaly nejen na pestré historii města, ale i na místních a pomístních názvech. Tak třeba…
Baterie je označení lokality a v okolí vojenské nemocnice ve Střešovicích a toto slovo najdeme také v názvu hned několika zdejších ulic i zastávky pro tři tramvajové linky v ulici Na Petřinách. Název pochází z doby, kdy se právě v těchto místech utábořilo pruské vojsko, rozmístilo zde své dělostřelecké baterie a ostřelovalo Hradčany a Strahov. Stalo se tak hned dvakrát, v září 1744 a pak o třináct let později při obléhání Prahy pruským králem Fridrichem II. v rámci sedmileté války.
Belárie je zastávka čtyř linek tramvají v Modřanech a také lokalita na přilehlém kopci s výhledem na Vltavu. Roku 1917 zde začala vznikat vilová čtvrť: Jistý drogista Vítek zakoupil svažité pozemky, postavil si zde pro sebe první z vil a dal jí název právě Belárie. Jméno pochází z italského „bell aria“, což v překladu doslova znamená „dobrý vzduch“. Označení se ale používalo obecně pro pěkná místa s vyhlídkou nebo letohrádky (podobně jako třeba Belvedere, neboli krásná vyhlídka).
Na padesátém je ulice a stejnojmenná zastávka šesti linek autobusů nedaleko nádraží Zahradní Město. Název ulice, která vznikla v roce 1934, má údajně velmi kuriózní původ podle jejího zakreslení na padesátém listě tehdejšího orientačního plánu Prahy. Druhý (a patrně pravděpodobnější výklad) vychází z rozdělení tehdejších polností na ary, kdy zmíněná ulice ležela na padesátém aru.
A na závěr jednu známku toho, že smysl pro humor nám opravdu nechybí:
U Prdlavky je relativně nová zastávka autobusu 101 na Žižkově, která je zároveň důkazem, jak se do místních pojmenování může promítnout smysl pro humor. Její název je inspirován přezdívkou hlavního hrdiny kultovního filmu, který se natáčel právě ve zdejší lokalitě. Jistě jste uhodli, že je to samozřejmě Vrchní, prchni! Kousek od zastávky se natáčela třeba dnes již zlidovělá scéna „stěrače stírají“, ale i záběry rozjezdů Prdlavkova velorexu.
Tip: Pokud vás původ slov zajímá a chcete vědět, jak vzniklo pojmenování třeba vaší ulice, zastávky, na kterou pravidelně jezdíte, nebo jiného oblíbeného místa, sáhněte po publikaci Pražský uličník: Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství. Najdete tam spoustu zajímavostí a také více než 500 autentických fotografií.
