To, že pod naším hlavním městem najdeme ještě „druhou Prahu“, není žádné tajemství. Dnes se ale nepůjdeme projít stokami nebo gotickým sklepením, ale nenápadnými podzemními chodbami a sály, kam se poštěstí zavítat jen zasvěceným, nebo jsou přístupné zcela výjimečně v rámci speciálních akcí. Fascinující podzemní prostory bychom našli třeba pod Prahou 9 a 14, ale také v útrobách známých pražských Skal, nebo na zcela nenápadných místech.
Pražské pískovny se (možná) otevřou
Prosecké podzemí patří k těm nejrozlehlejším v hlavním městě. Vzniklo díky ručnímu dobývání písku z podloží dnešní Prahy 9, které je památkou časů, kdy na našem území bývalo moře. Do podzemí se práce přesunuly také díky stálé teplotě, umožňují dolování (nebo lépe škrabání) pískovce i v zimních měsících. Divoká těžba probíhala bez plánu, i proto dnes podzemí vypadá trochu jako vytvořené přírodou. Ve spletitých chodbách by se člověk snadno ztratil, i přesto (nebo právě proto) zdejší podzemí láká – dnes především experty, kteří stále věří v jeho alespoň částečné zpřístupnění veřejnosti, o němž dlouho hovoří i vedení městské části. Běžný smrtelník už se do těchto prostor nedostane – jak to tam aktuálně vypadá, si ale můžete přečíst v této reprtáži nebo zhlédnout v tomto videu.
Dostupnost: Podzemí najdeme přímo pod vyhlídkou nad Proseckými skalami a pod okolními domy, nedaleko autobusové zastávky U Kundratky. Dolů se patrně nedostanete a ani vás k tomuto dobrodružství nenabádáme. Okolí ale i tak nabízí krásnou procházku s výhledy a všímaví mohou odhalit i zazděné vstupy do podzemí se vstupy pro netopýry.
Fejkova pískovna neboli Bílý kůň je stejného původu a tvoří ji totožné podloží jako prosecké podzemí. Na deset metrů hlubokou „studnu“ navazují chodby celkové délce 350 m s místy velmi velkorysou výškou kolem 5 metrů. Ruční těžba pískovce zformovala útvary podobné skalním městům, nabízející neskutečnou podívanou. Toto podzemí bylo naposledy veřejně přístupné před pár lety v rámci projektu Ukliďme Česko, kdy dobrovolníci vyčistili pískovnu od obrovského množství odpadu. Pravidelně se proslýchá, že by Bílý kůň měl být v blízké budoucnosti otevřen veřejnosti v rámci revitalizace lokality, a to dokonce bezbariérově. Poslední zprávy jsou z roku 2022, kdy zastupitelé Prahy 14 tento záměr potvrdili. Možná se tedy máme na co těšit… Do té doby se můžeme alespoň podívat na reportáž z návštěvy tohoto podzemí.
Dostupnost: Pískovnu bychom našli pod ulicemi Nad Hutěmi a Za Černým Mostem, nedaleko od stanice metra Rajská zahrada. Z povrchu ale nic zajímavého neuvidíme, nicméně v remízku možná najdeme (patrně zamčený) poklop se chody ve skruži.
Višňovka pod letištěm Kbely také patří do výše zmíněné geologické lokality. Za druhé světové války zde byl vyhlouben prostorný sál a další zázemí pro úkryt personálu letiště: toalety, nádrž s pramenem pitné vody nebo schodiště (původně vedoucí k ranveji) a dokonce pozůstatky reliéfů s podobiznami nacistických vojáků. Bezpečně si interiér unikátního prostoru můžete prohlédnout třeba na fotografiích v tomto článku nebo na videu v této reportáži.
Nacistická doupata v pražských skalách
Branické podzemí skrývá unikátní prostor, opředený tajemstvím jako z filmů o Indiana Jonesovi. V útrobách Branické skály, v blízkosti dřevěného svatostánku Husova sboru na nábřeží, vznikla roku 1944 nacistická podzemní továrna na elektronové součástky s krycím názvem Bronzit nebo Agave. Ačkoli nebyla nikdy patrně uvedena do plného provozu, dodnes bychom zde našli pozůstatky drážních kolejí pro převoz materiálu. Vstupy do prostoru jsou dnes buď zazděny, nebo opatřeny masivními zamčenými dveřmi. Dovnitř se tak podívají pouze „profíci“ nebo netopýři. Interiér podzemí si ale můžete prohlédnout v článku na webu Druhá Praha nebo také zde.
Šárecké podzemí také skýtalo úkryt pro nacisty, konkrétně v podobě protileteckého krytu, jehož zbytky najdeme asi jeden kilometr západně od konečné tramvají Divoká Šárka, kousek od žluté turistické trasy. Prostory byly vyhloubeny v roce 1943 jako podzemní záložní velitelství ruzyňského letiště. Pokud bychom vstoupili dovnitř, mohli bychom projít 400 metry chodeb, jež jsou zároveň mementem terezínských vězňů, kteří tunely hloubili a po dokončení práce byli nemilosrdně popraveni. Pokud nejste netopýři, do tohoto podzemí se dnes dostanete také jen virtuálně – třeba prostřednictvím této reportáže na iDnes.
Pražské podzemní potoky
Než se do toho pustíme, je namístě varování: Vstupovat do podzemí tohoto typu nemusí znamenat jen pokutu nebo leknutí z nepředvídatelného setkání s nejrůznějšími individui (nebo třeba potkany), ale také život ohrožující nebezpečí – v případě přívalového deště se tunely potoků mění v past, z níž není úniku. Dokládá to třeba i tragédie, která se stala právě v tunelu Motolského potoka.
Botič zná každý. Pátrat potom, kam potok mizí, a kde se zase objevuje, ale napadne jen ty zvídavější. Velká část potoka totiž vede podzemím. Horní portál tunelu Botiče najdeme pod mostem, kde se ulice Sekaninova stýká s ulicí Na Slupi, kousek od zastávky tramvaje Ostrčilovo náměstí. Výpust do Vltavy pak leží jižně od železničního mostu na Výtoni, hned vedle Kayak Beach Baru. Podívat se na potok můžeme i skrze kruhový otvor ve zdi u chodníku náplavky. Dovnitř vás rozhodně nenabádáme, ale jak to tam vypadá, se podívat můžete – třeba prostřednictvím této reportáže z pár let starého výletu.
Tunel motolského potoka působí ještě nebezpečněji. Vtok do něj najdeme pod čínským pavilónem na Cibulce, kousek nad zastávkou tramvaje Poštovka. Než potok doteče do Vltavy, urazí podzemím celých 4251 m. Jeho profil připomíná stoku – ty (respektive jejich odlehčovací kanály) sem také ústí. Vstoupit do něj bez úhony lze třeba prostřednictvím této fotogalerie Druhé Prahy. Dále pak podzemní potok kopíruje ulice Vrchlického, Duškova a Plzeňská, protéká pod parkem Portheimka a do Vltavy se vlévá na Hořejším nábřeží, kousek za připojením ulice Nábřežní. To je také místo, kudy do dolní části potoka lze teoreticky vjet na kajaku, jak ukazuje výše zmíněná fotogalerie.
Kam dál?
Popsané lokality ale nejsou zdaleka vším, co podzemní Praha nabízí. Fascinující prostory bychom mohli najít i pod letenskými schody a bývalým Stalinovým pomníkem, v sousedství stanic pražského metra či pod Smíchovským nádražím nebo v podzemí strategických továren. Většina z nich (stejně jako bývalé doly) zůstává ale běžnému návštěvníkovi nepřístupná. Nezbývá tak, než do nich zavítat prostřednictvím svědectví odborníků a dobrodruhů.
Fascinující náhled do těchto tajemných a mrazivých míst alespoň virtuálně přináší projekt Místa mého města a jeho rubrika Podzemí – prostřednictvím článků i jedinečných autorských fotografií. Další úchvatné fotky včetně virtuálních prohlídek najdete na webu Milana Korby alias Surikaty, jednoho z našich nejproslulejších montanistů. Fascinujícím zdrojem informací je pak knížka Podzemní Praha autorů Václava Cílka, Milana Korby, Martina Majera.
