Na kole v městském provozu
Obecně by se dala pravidla jízdy na kole shrnout tak, že jízdní kolo je vozidlo a cyklista je řidič, s tím, že musí brát ohled na specifika svého dopravního prostředku (jako je nízká rychlost, absence blinkrů apod.), ale může jich i využít. Příkladem může být třeba nepřímé levé odbočování (odbočení „nadvakrát“ tak, že projedeme rovně na konec křižovatky a zařadíme se do směru, který kříží původní směr naší jízdy „zprava“ a pak pokračujeme, tentokrát už rovně – tím nám odpadne nutnost dávat přednost protijedoucím vozidlům).
Výše zmíněný způsob je ideální pro překonání víceproudých křižovatek. Dalším pravidlem na světelných křižovatkách je pro cyklistu povinnost zastavit už na oranžovou. Světelné křižovatky neprojíždějte na poslední chvíli, abyste je mohli bezpečně a včas opustit. „Nepsané“ pravidlo platí i pro pohyb v pruzích: Pokud je pruh dostatečně široký, jedeme po pravé straně, pokud je naopak příliš úzký, máme právo využít jízdu středem.
Tip: Chcete mít jako cyklista jistotu, že jedete podle pravidel? Některá se totiž liší od těch pro motoristy. Přečtěte si základní pravidla provozu jízdních kol podle zákona č. 361/2000 Sb.
Cyklotrasa, stezka, chodník: Kudy a jak jezdit
Trasy, stezky, koridory, vyhrazené pruhy, nebo snad chodník? Především pokud jsme po Praze zvyklí jezdit autem nebo třeba na motorce, musíme po usednutí na kolo začít přemýšlet trošku jinak: Máme mnohem pestřejší možnosti, kudy se městem proplétat. Konkrétně jsou to tyto:
Cyklotrasy jsou místa, která spojují trasy s infrastrukturou vhodnou pro jízdu na kole. Směry a vzdálenosti určuje žluté směrové značení. Cyklotrasy pomáhají zvolit vhodnou trasu, ale nejsou to cyklostezky – mohou být vedeny po rušné silnici, stejně jako po cyklostezce či parkem. Dělí se na páteřní (to je např. A1 a A2), hlavní, doplňkové a místní
Cyklostezky jsou stezky pro chodce a cyklisty, nebo samostatné stezka pro cyklisty – na ty chodci nesmí vstupovat. Podle piktogramu poznáme, kdo se na stezce smí pohybovat.
Cyklopruhy jsou vyhrazené jízdní pruhy (podobně jako „buspruh“). Ty pro cyklisty mají červené podbarvení. Optimalizují plynulost provozu a zvyšují také bezpečnost cyklistů. Přednost v křižovatkách v nich je shodná jako pro motoristy a motoristé, odbočující vpravo, dávají přednost souběžně jedoucím cyklistům (respektive vozidlům ve vyhrazeném jízdním pruhu). Pokud pruh končí, motorista by měl držet odstup nebo se zařadit za cyklistu
Cyklokoridory, neboli tzv. „pikťáky“ (piktogramové koridory pro cyklisty) nejsou cyklopruhy, ale pouze naznačují vhodný průjezd daným úsekem na jízdním kole. Motoristům napomáhají předvídat pravděpodobný pohyb cyklistů. Na rozdíl od cyklopruhu může motorista na „pikťák“ vjet, pokud je to třeba. Je ale vhodné držet se vlevo od piktogramů a dbát zvýšené pozornosti.
Pěší zóny může cyklista projet, je-li na značce pěší zóny i piktogram cyklisty. Průjezd na kole může být časově upraven a je třeba to respektovat.
Pak existují ještě koridory s malými piktogramy cyklisty (např. na náplavce) ukazují cyklistovi trasu vhodného průjezdu pěšími nebo obytnými zónami či parkovými cestami. Bus + cyklopruhy jsou pak vyhrazené jízdní pruhy, kde ale jezdí cyklista při pravé straně a pohybuje se spolu s autobusy, případně taxíky. Cykloobousměrky jsou ulice, kde motoristé mohou jet pouze v jednom směru, ale cyklisté mohou využít směry oba. Jsou vyznačené dodatkovou bílou tabulí.
Cyklista na semaforech
Zákon o provozu na pozemních komunikacích říká, že cyklista může předjíždět z pravé strany vozidla stojící nebo pomalu jedoucí stejným směrem, a to po krajnici nebo po vozovce, pokud je na vozovce dostatek místa. Předjíždět z levé strany je možné v případě, že je mezi souběžnými pruhy více místa než vpravo. Předjíždění je zakázáno pouze v situaci, kdy některé z vozidel odbočuje vpravo.
Cyklista má na semaforech povinnost využít tzv. předsunutých stopčar. Řidiči pak mají povinnost jim zařazení umožnit. Předsunutá stopčára (červeně podbarvená plocha s piktogramem kola na světelných křižovatkách) umožňuje nejen plynulý společný rozjezd, ale chrání cyklisty i proti emisím a prachu z vozidel.
Přejezd pro cyklisty je místo, které cyklistovi umožňuje pohodlně příčně přejet komunikaci. Často bývá na křížení cyklostezky nebo frekventované cyklotrasy se silnicí. Cyklista na přejezdu ale nemá přednost, musí dávat přednost všem vozidlům na komunikaci a nemá přednost, ani když je vedle přejezdu zároveň přechod pro chodce.
Jízda po chodníku
To je (především pro městské cyklisty) kapitola sama pro sebe. Silniční zákon říká, že chodník je vyhrazen výlučně k pohybu chodců. To znamená, že jízda na kole po chodníku je obecně zakázaná. Existují ovšem úseky, ve kterých je pohyb cyklistů po chodníku povolen dodatkovou tabulkou „Stezka pro chodce s povoleným vjezdem kol“. Podle zákona by dokonce ani děti do deseti let neměly jezdit po chodníku. V praxi ale víme, že to často funguje jinak.
Na zákon bychom ale měli i tak myslet, a pokud se vydáme na kole na chodník, měli bychom být připraveni nejen nést následky (tedy být připraveni na případnou pokutu), ale především být maximálně ohleduplní. Kdekoli mimo pozemní komunikaci, bychom neměli jet rychleji než 20 km/h. Ve smíšeném provozu chodců a cyklistů bychom měli důsledně používat zvonek – jako varování, nikoli ve smyslu: „Uhněte z cesty! Jedu!“
Přechod pro chodce smějí užívat jen chodci a bruslaři. Cyklista může vstoupit pouze jako chodec a kolo vést. Pamatujte na to, že pokud cyklista po přechodu jede, ze zákona nemá právo na přednost (na rozdíl od chodce).
Jako cyklisté musíme (bohužel) brát v potaz fakt, že i když třeba my sami jezdíme přesně podle pravidel, ostatní tak činit nemusejí. Obezřetnost je na místě nejen na silnicích, ale i na cyklostezkách – to, že při nehodě budeme v právu, neznamená, že si nemůžeme zlámat končetinu nebo přivodit třeba ještě horší nepříjemnosti. Nepsaným pravidlem jízdy na kole by měla být tedy také předvídavost.
