Urbex neboli urban exploration představuje novodobé dobrodružství v městské džungli. Nepozorované vstupování do opuštěných domů má svá pravidla: S úctou si prohlédnout prostory, klidně pořídit fotografie, ale nic neničit, na nic nesahat a nic neodnášet. Čas od času lze v Praze takové dobrodružství podniknout v klidu s průvodcem prostřednictvím projektu Prázdné domy. Které pražské budovy jsou opuštěné? Jak vypadaly dříve a jak jsou na tom dnes? A co je čeká? Pojďte se podívat s námi.
Palác U Stýblů
Mohli bychom v Praze jmenovat prestižnější a lukrativnější adresu, než střed Václavského náměstí? Jen stěží. Přesto přímo zde najdeme (zatím) opuštění konstruktivistický palác U Stýblů, jehož architektem byl slavný Ludvík Kysela. Palác býval svého času výkvětem moderní architektury, korunovaný taneční kavárnou a moderním kinem Alfa. V 90. letech objekt (tehdy už v havarijním stavu) zrestituoval vnuk původního majitele. Extrémně nákladná rekonstrukce je ale patrně jedním z důvodů, proč je budova už téměř 30 let prázdná. To ale nelze říci o pasáží v přízemí domu, která je plná obchodů a můžeme jí projít do Františkánské zahrady. Cestou nezapomeňte zvednout zrak a obdivovat stále viditelnou krásu interiéru a proskleného stropu.
Dostupnost: Palác U Stýblů (Alfa) najdeme kousek pod „horním“ východem ze stanice metra Můstek a zastávky tramvaje Václavské náměstí. Parkování v lokalitě je obtížné – na náměstí najdeme fialové zóny, s jistotou ale zaparkujeme v garážích v ulici Wilsonova.
Nádraží Vyšehrad
Stylově eklektická budova s novorenesančními a novobarokními prvky a secesním interiérem by mohla být chloubou pražské železniční kultury. Už desítky let místo toho chátrá – jako nádraží přestala sloužit už v roce 1960, v 80. letech ale byla částečně zrenovována. Pak už to s nádražím Vyšehrad šlo z kopce. V roce 2001 sice bylo vyhlášeno kulturní památkou, všechny bohulibé záměry s budovou ale nakonec ukončily spory o vlastnictví a následný prodej zahraničním firmám. Před rokem se budova dostala do dražby, v níž projevilo zájem i hlavní město, vítězem se ale nakonec stala další netransparentní společnost se sídlem na Kypru, která budovu nechává chátrat dál. Nádraží doslova mizí před očima, zrak pozorného kolemjdoucího v něm ale stále uvidí tu krásnou budovu z roku 1906. Vydejte se její nezaměnitelný styl obdivovat, než bude pozdě…
Dostupnost: Zastávky tramvaje Ostrčilovo náměstí a Výtoň. Nejvýhodnější parkování v okolí najdete ve fialové zóně v ulici Libušina.
Hotel Vaníček
Hořká vzpomínka na „devadesátky“ se všemi jejich možnostmi, včetně bizarní asymetrické architektury. Hotel Vaníček se stal opuštěným domem teprve v roce 2010, poté co se jeho majitel dostal do finančních potíží. Od té doby bývalá „čtyřhvězda“ chátrá neobvyklým tempem a jeho ubytovací kapacity využívá už jen několik bezdomovců. Ironií osudu je, že hotel stále figuruje na informačních a rezervačních serverech. Pokoj už si zde nezamluvíte, ale můžete se podívat (třeba zde), jak budova i její interiér vypadaly ještě před pár lety. Dýchne na vás atmosféra rodinných dovolených z dětství.
Dostupnost: Hotel Vaníček najdeme na adrese Na Hřebenkách 60, kousek pod autobusovou zastávkou U Palaty. Přímo pod hotelem najdeme fialovou zónu, kde je o víkendu parkování zdarma. Nedaleko odsud najdete budovu, kterou potkal šťastnější osud – dříve opuštěný klášter sv. Gabriela, který nedávno ožil jako multifunkční centrum s názvem Gabriel Loci.
Dům kultury těla
První pražské „wellness“ s úplně první saunou v hlavním městě. Dům, postavený původně jako Klárův ústav slepců. Památkově chráněná budova od architekta Josefa Piskače byla postavena v roce 1906 a ve druhé polovině 20. století sloužila jako městské lázně – chodilo se sem plavat, cvičit, na masáže nebo do sauny. Dům kultury těla byl jedním z prvních míst, kde se začal cvičit aerobik (už v roce 1968). Uvnitř budovy bychom dnes našli (oproti fasádě) poměrně zachovalý interiér, ale i usazeniny, připomínající hladinu povodně z roku 2002. Dům je nyní majetkem státu, a protože leží přímo naproti Strakově akademii, uvažuje se o jeho rekonstrukci, propojení obou budov a využití pro administrativní a reprezentační účely vedení státu.
Dostupnost: Dům najdeme pár kroků od stanice metra a tramvaje Malostranská. Parkování v lokalitě je obtížné, ale štěstí můžete zkusit třeba v modrých zónách v okolí nebo v levnějších fialových zónách na Kosárkově nábřeží nebo v ulici Valdštejnská.
Nešťastné vily v Bubenči
Zchátralé a před očima mizející vily na Letenské pláni vedle stadionu fotbalové Sparty nesou označení Roškotova a Kočího vila. První podle slavného architekta Kamila Roškota, druhá podle prvního majitele, kterému vilu navrhl architekt Josef Vaňha. Obě vily vlastní developerská společnost Lordship, která je na základě posudku o neudržitelnosti plánovala zbourat a vystavět na jejich místě moderní business centrum. Odbor památkové péče ale demolici vil zamítl a obě budovy chátrají dál. Kočího vila s věžičkou i sousední objekt v puristickém stylu jsou dnes opatřeny bezpečnostním potahem z černé síťoviny, v němž především k večeru působí jako trošku děsivé stíny někdejší slávy. O jejich osudu zatím není rozhodnuto.
Dostupnost: Vily najdeme mezi zastávkami tramvaje Sparta a Hradčanská a také nedaleko od stanice metra Hradčanská. Hned vedle vil najdeme fialovou zónu se sazbou 10 Kč/hod, na níž je o víkendu parkování zdarma.
Kulturní dům Eden
Masivní „retro“ budova architektů Hany a Dalibora Peškových odpovídala duchu doby, v níž vznikla – v 80. letech se dokonce uvažovalo o tom, že by mohl být sídlem vlády. Ještě po revoluci žil KD Eden kulturou – v 90. letech zde vystupovala třeba skupina Rammstein. Postupem let budova ztrácela význam i využití a zůstala opuštěná. Podle aktuálních zpráv je budova natolik nerentabilní, že padlo rozhodnutí o její demolici a nahrazení komplexem městských nájemních bytů a úpravou veřejného prostoru v okolí. Železobetonový kolos plný azbestu ale skrývá i křehké umění – třeba lustry a další díla známých sklářských designérů Reného Roubíčka a Bořka Šípka. To bude demolice ušetřeno a přemístěno jinam. Pokud si tedy budovu chcete prohlédnout, máte nejvyšší čas. Virtuálně tak můžete učinit třeba prostřednictvím této reportáže časopisu Reflex.
Dostupnost: KD Eden najdeme kousek od zastávky Koh-i-noor. V okolí lze poměrně pohodlně zaparkovat za cenu kolem 30 Kč/hod.
Návrat mezi živé
Zmíněné budovy zdaleka nejsou tím jediným, co pražská urbexová scéna nabízí. Některé z proslulých „zombie“ domů se navíc po letech podařilo vrátit zpět do života. Patří mezi ně třeba bytový dům Na Kocandě přímo u metra Staroměstská, který se po letech sporů proměnil v luxusní hotel Quentin Prague. Letos ožil i nejznámější pražský opuštěný komplex Barrandovské terasy. Málokdo už doufal také v rekonstrukci paláce Svět v Libni. Ten v předchozím roce dostal zčásti novou fasádu a okna a už to začalo vypadat, že se kdysi živoucí budova probere z dlouhého spánku. Práce ale zatím stojí, tak nezbývá, než si počkat, zda italský majitel renovaci někdy dokončí.
