Náš dnešní výlet po místech, spjatých s prvním československým prezidentem, můžeme začít na Vinohradech. Právě zde totiž najdeme jedno z nejznámějších bydlišť Masarykovy rodiny – v ulici, která dnes nese jméno po Janu Masarykovi, synovi prvního prezidenta a pozdějším ministru zahraničí. Vydáme se tedy tramvají nebo autobusem na zastávku Jana Masaryka (nebo metrem na náměstí Míru, odkud je to sem kousek).
Z bytů ho vyhnal spor i smrt dcery
První pražskou adresou Masarykových byl Smíchov a Karlova třída (dnes Holečkova č. 22). Pak se přestěhovali na tehdejší Královské Vinohrady do bytu (Rubešova 7) a později vily Osvěta, kterou dnes najdeme na adrese Jana Masaryka 22. Jméno dostala od svého majitele, spisovatele a vydavatele měsíčníku Osvěta Václava Vlčka. Právě u něj byl Masaryk v nájmu, z něhož ho majitel vypověděl v období sporu o pravost Královédvorského a Zelenohorského rukopisu, v němž se obě osobnosti postavily proti sobě – Vlček zastával jejich původnost a Masaryk je (správně) považoval za padělek.
Masarykovi se pak stěhovali ještě mnohokrát: Další adresou byla dnešní Školská 28 a dům U rytířů. Dům působí starodávně, ale je novorenesanční, vyzdobený sgrafity králů a rytířů od Mikoláše Alše, podle kterých také budova dostala jméno. Zde, ve velkém čtyřpokojovém bytě s výhledem do dvora žili jen necelý rok – ve čtyřech měsících zde zemřela na zápal plic jejich dcera Eleonora a krátce poté se rodina znovu stěhovala a vystřídala ještě čtyři byty na Malé Straně a Hradčanech.
Tip: Další procházku směrem na Malou Stranu a Hrad si udělejte pěšky – a cestou se stavte u pivnici U Pinkasů (Jungmannovo náměstí), kam Masaryk rád zavítal na oběd a pivo, nebo v kavárně Louvre, kam chodíval na kávu bez mléka nebo černý čaj.
V podhradí a na Hradě
Aniž by tušil svou budoucnost, nastěhoval se Masaryk s rodinou v létě 1890 do Tomášské ulice č. 8, kde měli byt ve třetím patře. Dům je nyní součástí komplexu Poslanecké sněmovny, ještě v době pobytu Masarykových ale v budově ze 14. století nebyl vodovod a pro vodu se muselo chodit k pumpě. Poté následovaly ještě čtyři adresy v těsné blízkosti Hradu: Na adresách Loretánská 9 (v Hrzánském paláci, v němž v prvních dnech úřadoval současný prezident Petr Pavel), Thunovská 18, Valdštejnská 6 a nakonec to byla Kounicova ulice, dnešní Mickiewiczova 13 nedaleko Bílkovy vily. Zde bydlel budoucí prezident až do období svého exilu ve Velké Británii – jeho rodina zde ale přes období první světové války zůstala. Neměli to tehdy ale jako příznivci myšlenky samostatného státu vůbec jednoduché – dcera Alice přišla o práci, strávila dlouhý čas ve vězení a hrozil jí i trest smrti.
Satisfakce přišla až v roce 1918, kdy se Masaryk s rodinou přestěhovali do bytu, v němž strávili nejdelší období. Masarykův byt na Pražském hradě je bohužel návštěvníkům běžně nepřístupný. Zčásti proto, že některé jeho prostory dodnes slouží jako pracovní a reprezentační prostory pro prezidentskou kancelář. Byt najdeme ve druhém patře středního a jižního křídla Nového paláce a o jeho podobu se postaral slovinský architekt Jože Plečnik. Do bytu se vstupuje po točitém schodišti nebo výtahem – vstup do obojího bychom našli v průjezdu, kterým Plečnik propojil druhé a třetí nádvoří. Pokud by vás zajímalo, jak byt vypadá uvnitř, podívejte se třeba na tento článek a videa.
Hrad hlídají sochy Masaryka i jeho vnuků
Na Hradě ale ještě zůstaneme. Asi nejviditelnější připomínkou prvního prezidenta je jeho pomník poblíž Salmovského paláce. Vytvořili ho sochaři Josef Vajce a Jan Bartoš podle původního díla Otakara Španiela z roku 1931, které je trojnásobnou zvětšeninou. Originál můžeme zhlédnout v Pantheonu Národního muzea v Praze. Pomník Masaryka na Hradě je vysoký tři metry a váží půl tuny. A mimochodem, duplikát této sochy bychom našli také v Mexico City na Masarykově třídě.
Další velmi zajímavou sochu, která na Hrad pohlíží trošku zpovzdálí, najdeme v Seminářské zahradě na Petříně. Zpodobňuje dvě malé děti, hrající si se žábami a ještěrkami. Proto se jí někdy říká „u žabiček“. Více o soše si můžete přečíst třeba na webu Prahy neznámé. Předlohou pro tyto děti byli sochaři Karlu Dvořákovi synové prezidentovy dcery Olgy a jejího švýcarského manžela, Herbert a Léonard. Tato skutečnost ale vyšla na povrch až po Sametové revoluci, jíž se ani jeden z Masarykových vnuků nedožil: Oba zahynuli za druhé světové války v Británii – Léonard jako pilot RAF po srážce letadel při leteckém cvičení ve Skotsku a Herbert, rovněž příslušník RAF, za dosud neobjasněných okolností po střelbě.
Masaryk nejezdil jen do Lán
Za prezidentský zámek považujeme tradičně Lány. Masaryk zde rád trávil volný čas, nejčastěji jízdou na svém oblíbeném koni Hektorovi. Najdeme zde i prezidentův hrob. Věděli jste ale, že než přesídlil do Lán, měl v oblibě zámek v Praze–Kolodějích? Masaryk zde trávil první léto po návratu z exilu a s rodinou sem jezdil také stavit vánoce. Původní tvrz, přestavěná na barokní zámek, je dnes kulturní památkou v soukromém vlastnictví a bohužel není přístupná veřejnosti. Lány se naopak lidem znovu otevřely: Zámek v Lánech je na rozdíl od jiných podobných památek otevřen celoročně (ale pozor, v zimě jen do 16:00 a vyjma zámeckého parku).
Tip na zvláštní příležitost: Masarykův nádražní salonek
Luxusní salonek byl v budově Masarykova nádraží původně vybudován pro císaře Františka Josefa II. Po pádu monarchie byl uzavřen a až později přizpůsoben potřebám cest prezidenta, který z prvního nástupiště vyrážel na pracovní cesty svým salonním vozem. V dobách socialismu i později zůstal tento prostor pozapomenut a na jeho rekonstrukci se dostalo až v roce 2008. Salonek se dnes pyšní zrenovovaným původním vybavením včetně vyřezávaného nábytku, krbu, honosného lustru nebo zlaceného stropu. Dnes bývá otevřen veřejnosti při zvláštních příležitostech, jako jsou Dny evropského dědictví nebo svátek 28. října.
Tip: Z centra Prahy na zámek v Lánech se dostanete nejlépe právě třeba od Masarykova nádraží, kde nasednete do metra, které vás doveze na Zličín. Odtud se dostanete autobusem 415 přímo do Lán jen za 40 minut.
