Metro ve století páry? Nápad, který předběhl dobu
První myšlenka na podzemní dráhu padla ve vrcholné fázi průmyslové revoluce. Roku 1898 ji vypracoval Ladislav Rott, majitel „obchodu nástroji a zbožím kovovým“, v jehož velkorysých prostorách dnes sídlí pražské Hard Rock Café.
„První návrhy metra počítaly s trasou Karlín – Severozápadní nádraží – Petrské čtvrti – František – most c. F. J. – Rudolfinum – Křižovnický pivovar, kde by se spojila s tratí Malá Strana – Vinohrady…“
Rottův projekt počítal s postupným propojením až do Podolí s tím, že významné části dráhy by vedly pod zemí, přičemž měl být realizován za „náklady poměrně nepatrné“. Jenže priority tehdy byly jinde. V hlavním městě jezdilo jen pár kočárů, koňská dráha a také už první Křižíkova elektrická tramvaj. V celé Praze tehdy žilo něco kolem půl milionu obyvatel, a to musíme počítat i periferie, z nichž do centra mnoho lidí nedojíždělo. Ladislav Rott svým nápadem zkrátka předběhl dobu. Další myšlenky na podzemní dráhu už pocházejí z první republiky. To už se Praha pomalu ale jistě stávala milionovou metropolí, obyvatelstvo bohatlo a auto začalo být ne sice ještě samozřejmostí, ale rozhodně již často využívaným dopravním prostředkem. Pražané zakusili první dopravní zácpy v ulicích centra.
Prvorepublikový sen o moderní metropoli
V roce 1926 přišli Vladimír List s Bohumilem Beladou s dalším návrhem podzemní trati. V dokumentu, který se jmenoval Podzemní rychlá dráha pro Prahu, poprvé zmínili výraz „metro“, který je dnes pro Pražany tak samozřejmý, jako pro Londýňany „underground“ a Newyorčany „subway“. Jeho inspiraci hledejme ve francouzštině a slovním spojení „transport métropolitain“ pro označení velkoměstské hromadné dopravy. Ambiciózní projekt počítal s linkou skrze Nuselský most (který v té době ještě nestál) a rychlými vlakovými soupravami. V roce 1931 dokonce vypracovaly Škodovy závody první návrh městských kolejových souprav, projekt však nikdy nebyl dotažen.
Důvodů bylo více: Projekt byl finančně náročný. Jednalo se o kompromisu levnější, ale pomalé podzemní tramvajové dráhy, který ale zase nebyl vhodný s ohledem na budoucnost stále se rozrůstajícího města. Ozvala se i vlna odpůrců, kteří prohlásili, že „na tak malé město“ je stavba až příliš megalomanská. Všichni si nakonec mohli „oddechnout“, protože oba tábory spravedlivě rozsoudila hospodářská krize, která jako by říkala: „Teď už si metro nepostavíte, ani kdybyste všichni chtěli.“
Válkou zašlapaný projekt M
Zní vám to jako z bondovky, nebo nějakého sci-fi ze čtyřicátých let? Bé je správně. V roce 1939 se začalo plánovat již zcela vážně. Městská doprava už pomalu nestíhala odbavovat lidi a bylo jasné, že časem bude hůř. Projekt M od Konsorcia sdružených firem už nebyl jen návrhem na papíře. Šlo o propracovaný projekt, který počítal s tím, že se první rychlovlak rozjede na trase A z Dejvic na Pankrác v roce 1945. Následovat měly tratě B (Smíchov – Libeň) a C (Výstaviště – Flora). Realizaci ale zabránila válka a poúnorové změny v roce 1948 přelily zájem mocných někam úplně jinam než k projektům, které měly z Prahy vybudovat evropskou metropoli. Projekční kancelář podzemní dráhy v Praze ukončila činnost a na „podzemku“ mohli Pražané na dlouho zapomenout.
I další, tzv. Ideový projekt metra skončil jen na papíře. V roce 1953 ho projednávala vláda v tajném režimu, takže se o něm Pražené ani nedozvěděli. Svezení se tak dočkali až v roce 1974, kdy byl oficiálně spuštěn provoz na první lince dráhy, kterou jezdíme dodnes. Pracovat se na něm začalo v šedesátých létech a ani tehdy to metro nemělo jednoduché. Ale to už je jiný příběh, na který se můžete těšit v dalším článku.
